Vánoční koncert 2014 - Vánoce s Ginevrou

Vánoční ta?ení

Dobrý večer, vá?ení přátelé, dobrý večer milí příznivci příbramské hudební skupiny Ginevry. Vítáme vás na dal?ím z jejích tradičních vánočních koncertů. Věříme, ?e se Ginevře i jejím hostům podaří navodit vám příjemnou předvánoční atmosféru. Na leto?ním vánočním večeru vás potě?í svou přítomností nejenom členové va?í Ginevry, ale té? její hosté, akordeonový soubor Harmonion ze ZU? v Milíně pod vedením paní Věrky Obdr?alové, Příbramský v?etančící krou?ek Je?ata pod vedením Johanky Mo?tíkové a Libora Jeníka a té? obecnické Bohou?ovo dívadlo. Bohu?el, já sám jsem vás nemohl přivítat osobně, nebo? se nacházíme s kolegou na cestě ?krutých z válečných časů?, ale věřím, ?e do vánoc návrat domů stihneme. Pro dne?ek vám přejeme hezké a pohodové chvilky strávené s Ginevrou a jejími hosty.

Píseň Vánoční koleda
Na scénu přichází dva vojáci. Jeden táhne vozík na kterém je několik věcí a vojenská bedna ,druhý jej tlačí. Voják Bonifác: Jarda Krejčí, Voják Janek: Bohou? Svoboda
Voják Bonifác : Táhni, Janku, jako kdybys táhnul do boje
Voják Janek: Ka?lu ti na boj Bonifáci, jsem rád , ?e u? to válčení skončilo, ka?lu ti i to podělaný tahání, u? jsem celej utahanej.
Voják Bonifác: (padá na kolena ) Jen tě trochu popichuju, v?dy? já u? toho mám taky dost. Po cestách necestách se trmácet a je?tě se vyhýbat v?em ?oldákům, který by si chtěli na poslední chvíli něco domů pobrat.
Voják Janek: To myslí? , ?e by chtěli ty na?e poklady (vytahuje něco z bedny),
Voják Bonifác: No moc toho nemáme, ale co kdy? oni mají je?tě míň ne? my.
Voják Janek: Pravda, to co máme by asi ani za řeč nestálo, táhneme po letech domu pár věcí a hadry pro starou a děcka.
Voják Bonifác: : Jó, to já něco mám (vytahuje čutoru), poklad nad poklady. Truňku bědný, pojď ven z bedny, vejdi do mně, a? je po mně
Voják Janek: To by ti ?lo Bonifáci, chlast, krčmy, holky laciné. A kde je střídmost,láska, kde je kde je du?e ctná a vznesná.
Voják Bonifác: Dva tři hlty a vznesu se jako anděl k nebesům
Voják Janek: Tak dost dej to sem . Máme je?tě domu dlouhou cestu. Vo?ralýho anděla domu nepotáhnu.
Voják Bonifác: Andílek je lehounký jak peříčko, v?dy? létá sám
Voják Janek: U? jsi viděl letět anděla po takovémhle vojenském dryjáku?
Voják Bonifác: Anděla ne, ale ná? kapitán, kdy? jsme odpočívali po bitvě, se napájel truňkem tak, ?e tvrdil o létání, ?e není výsadou ptáků. V tom hostinci kde jsme přespávali vlezl do okna , zamával rukama jako pták křídly, vyskočil v patře rovnou z okna a?
Voják Janek: ?á smrtka vybrala si daň svou?
Voják Bonifác: Prdlajs, byl tam hnůj, jenom hrozně smrděl
Voják Janek: No, dobře, jenom si s tím pitím Bonifáci opatrně, dneska jsme je?tě vojáci, ale zejtra u? budeme třeba páni
Voják Bonifác: Nebo taky třeba v pánu?
Voják Janek: Proto táhni, ne? tě přetáhnu kamaráde ?(odchod ze scény.)

Píseň Zvedej sklenici
Píseň Voják/?oldák

Na scénu přichází dva mni?i, ten jeden se náhle zastaví a naslouchá.
Bernard: Jára Zapletal, Ferdinand: Zdeněk Procházka
Bernard: Co to je, co to je za ty zvuky Ferdinande?
Ferdinand: ( leká se) Kde, panenkomarjá, kde?... (poslouchá svoje břicho) Ale to mi jen kručí hlady v bři?e. Bernard: Pořád bys jen jedl Ferdinande, máme ?ít střídmě, v chudobě, dávat tak příklad lidu, který v době válečné tak strádá.
Ferdinand: Já vím, ale kdy? my přeci, Bernarde, také máme hlad, musíme jíst abychom měli sílu se za ně modlit.
Bernard: Za chvíli by ses při tvém nezřízeném cpaní a ládování neve?el do kostelní lavice
Ferdinand: Ta by přece dala vyříznout
Přicházejí vojáci
Voják Bonifác: Ha mni?i vykrmení
Voják Janek: Dej pokoj Bonifáci v?dy? u? nedrancujem a neválčíme
Ferdinand: O velectění ochránci chudých vesničanů a chudých mnichů, slitujte se na nebohými hladovými řeholníky
Bernard: Nech toho, Ferdinande, třeba mají sami hlad
Voják Bonifác: Hladoví řeholníci, to bych se z nich uřeholal
Voják Janek: Co?e, co to mele?, jsi hladovej?
Voják Bonifác: Chtěl jsem říct uřechtal, podívej se na ně, v?dy? by se z nich sádlo dalo ?kvařit
Bernard: Páni vojáci to je jen taková moje vrozená tělesná dispozice
Ferdinand: Má pravdu, no já to mám od narození, dávali mi málo papat
Voják Bonifác: Sly?í? to...., dejte si pozor na jazyk, takové jako vy jsme si obden dávali k obědu
Voják Janek: Nebo jsme je zazdívali jako na ?vihově
Voják Bonifác: Myslí? jako ten ?vihovský hradní pán Půta ?
Ferdinand: Co?e, kdepak je slepička, puta, puta, puta, puta
Bernard: Promiňte páni vojáci, asi má doopravdy hlad, prchejme aby nás nechtěli náhodou se?rat ( prchají pryč)
Voják Janek: Teda to ti povídám Bonifáci toho nena?raného zazdít to by musel bejt výklenek alespoň na tři lokte
Voják Bonifác: Nebo by ta zeď byla vyboulená je?tě víc ne? na tom ?vihově.

Píseň Nenasytný mnich
Píseň Carpe diem

Hospodský: Zdeněk , Chasník Dub: Béda , Chasník Bouda: Kamil
Vojáci přijí?dí k hospodě
Voják Janek: Halo hospodo, ?ízeň mi táhne jazyk ven z huby
Voják Bonifác: A mně hlad z břichu řve a kvílí
Hospodský: Jejeje.. to je řečí, v?ak vás tu vítáme páni vojáci. Dneska máte trochu ?těstí i trochu smůly. Zrovna jste při?li kdy? se chasa chystá se pobaviti ne? zase ráno vyrazí do roboty. Ale zase jídla a pití je tu dosti.
Voják Janek: Díky putykáři z války domů se navracíme
Voják Bonifác: Cestu do rodného kraje máme je?tě dlouhou
Hospodský: Hlavně jestli vám z va?eho ?oldu něco zbylo, abych k újmě nepři?el
Voják Bonifác: (tasí meč) Já ho Janku Janku, za ty slova drzá.....
Hospodský: Prominutí pánové, ale doba je zlá
Voják Janek: ( chlácholí Bonifáce) Nech ho nechceme nepříjemnosti, kdo by nás obslou?il?
Hospodský: Ji? spěchám pánové hasit va?i ?ízeň a kojit vá? hlad, jen ?ádných nepříjemností nejsem ?ádostivý.
Přichází chasníci Chasník Dub: Á vojsko z válek se navrací, to bude nových robotníků
Chasník Bouda: Jo ti u? asi pánům slou?it nebudou, mají odslou?íno, ?e bojovníci? Napijte se na zdraví
Voják Bonifác: To já zas jó, viď Janku, při válčení se člověk nenapije co je bitva dlouhá
Voják Janek: No u tebe to moc neplatilo
Chasník Dub: Dejte si, dneska je?tě mů?eme ale zejtra u? musíme dřít na panským
Chasník Bouda: Páni si jen cpou břicha a na nás posílají drábi
Voják Bonifác: ?e se jim nepostavíte, cepy a kosy do rukou a buch a ?mik(naznačuje boj mečem) a je po robotě
Voják Janek: Je vidět, ?e jsi kosu dlouho v ruce neměl, ohání? se sní jak mečem.
Chasník Dub: To u? se taky zkou?elo a jak to dopadlo
Chasník Bouda: Poslali na nás vás, tedy nás na vás,... vás na nás, no prostě při?li vojáci a bylo po rebélii
Voják Janek: Bonifáci ty jsi fakt asi střelenej, s rebelií na pány
Voják Bonifác: Střelenej jsem, ale do nohy. Ale, mám nápad mládenci, co si takhle pořádně přihnout a na robotu se vyka?lat. Vyka?le? se jeden den, vyka?le? se druhej a hned má? dva dny volna.
Chasník Dub: To by se nám líbilo, ale jak by to dopadlo, museli bychom to nahrazovat v neděli
Chasník Bouda: A co ten bolehlav druhý den, a co ty na?e ?enský doma, kdo by to měl poslouchat
Voják Janek: Navíc kamarádi, kdo hledí do d?bánu, ten jde spát a? po ránu, a kdy? na dně pravdu najde, k rebélii chu? mu zajde.
Voják Bonifác: I ty ver?otepče podbrdskej, víte co kumpáni tak pojďme tu pravdu hledat.

Píseň Stí?nost vrchnosti
Svatební ko?ile
Beránek a kozel

Beránek: Pepa Hudeček Kozlík:Kamil Matu?ka
Přicházejí vojáci s vozejkem
Voják Janek: U? jsem Bonifáci celej unavenej, zalehneme
Voják Bonifác: Ani nemluv ta postřelená noha se mi ozývá, dám si loka meducíny... to je jen na spaní
Voják Janek: Pro jednou to nebude vadit, ale jenom loka (zaléhá a usíná)
Voják Bonifác: Neboj.... jenom loka... Spí?? ...(dopíjí čutoru) lok a lok...
Zatmívá se přichází beránek a kozel
Kozel: Kamaráde u? jsem ti povídal ten příběh o podvedeném Beránkovi?
Beránek: Bé...né to jsem je?tě nesly?el
Kozel: Představ si to jsem ti jednou takhle ?el, co to povídám, to jednou ?el jeden kozlík po světě, byl v?emi mastmi mazaný
Beránek: ?e byl zmazaný? Kde se umazal?
Kozel: Ne mastmi mazaný, jako ?e byl chytrý, rozumí??
Beránek: Bé..né ...jó rozumím.
Kozel: Zaklepal na dveře jednoho domečku a tam ovečka. Sama doma byla. A hned se Kozlíkovi svěřila, ?e ten její beránek ode?el a vrátí se a? druhý den a dodala... lenoch jeden líný
Beránek: To jako ?e líná jo?
Kozel: Ne prostě se o ovečku nestaral jak měl, a tak slovo dalo slovo a čin dal čin a kozlík mazaný...
Beránek: On se zase namazal? Co pil?
Kozel: Né,chci říct, ?e byl chytrý. A tak ráno, kdy? ovečka spinkala ostříhal jí na bří?ku vlnu, aby si měl čím nacpat pol?tářek na spaní.
Beránek: Jo moje ovečka také dneska ráno měla ostříhanou vlnu na bří?ku, to je asi nějaká nová móda
Kozel: Ba určitě nějaká nová móda. Tak to byl ten příběh o napáleném beránkovi a chytrém kozlíkovi: No abych raději ?el, jo a má? krásné parohy poznávat svět. (odchází)
Beránek: Bé.. ale né, my beránci přece máme rohy, ta nejsi zrovna moc chytrej jako te kozlík z příběhu.. (odcházejí)
Voják Bonifác: Vstávej Janku, tak se ti mně zdál takový divný sen o mluvícím beránkovi a mluvícím kozlíkovi
Voják Janek: Ty má? divné sny, od kdy zvířata mluví, to má? z toho jak pije? ty svoje truňky.
Voják Bonifác: Má? asi pravdu, nebo se mi stýská po domově , tak půjdeme a? to do tě vánočních dnů stihneme.

Vánoční koledy

Na?i milí přátele, teď asi právě začíná druhá polovina koncertu a já se svým vojenským druhem Bonifácem hledáme tu nejkrat?í cestu k domovu. Pravda, občas se zastavíme tady, potkáme něho, prohovoříte s tímhle a měsíc je fuč. A navíc cesta je samý svod a nástraha, třeba ti putykáři, chtějí člověka zalít jako suchou kytku nebo kdy? nemáte pod čepicí, snadno vás jiní okradou. Je?tě, ?e jsme s Bonifácem urostlí chlapáci a síly máme na rozdávání. Svět je krutý i pro vojáky, i kdy? zrovna není válka. Nu co?, musíme jít dál k domovu, v?ak u? na ty své ,,haranty? a ?enu?ku moc tě?íme??.
Akordeony 2.část večera

Voják Bonifác: (vchází sám s vozejkem)Kde se zase toulá? Janku jankovitej, to mám ten ná? majetek tahat jako vůl?
Voják Janek: (ze zákulisí)Proč jako, Bonifáci?
Voják Bonifác: Říkal jsi něco?
Voják Janek: (přichází)Jenom jsem říkal pročpak bys to tahal jako vůl ? To bys byl za chvíli jako vůl udřenej.
Voják Bonifác: To je pravda, trochu vorazíme.
Voják Janek: Chtěl jsem ti vyprávět jak jsme jednou v podhradí seděli po týdnu pochodování v krčmě a tam jsem potkal jednoho muzikanta z Čech a ten ti znal příběhů
Voják Bonifác: No jo co Čech to muzikant
Voják Janek: On chodil takhle po hradech a přivydělával si muzikou, hrával tak krásně a divoce, ?e se sukně ?enskejm samy zvedaly....no mo?ná říkal no?ky
Voják Bonifác: Jo muzika dělá z lidí divočáky, krev rozproudí, chtíč přiláká i ty sukně roztočí a? a?
Voják Janek: Tak na jednom hradě se pánovi zachtělo naučit se na loutnu taky takovou muziku
Voják Bonifác: Panské choutky otvírají vína soudky
Voják Janek: Tomu nerozumím, ale o chlastu to povídání nebylo. Prostě muzikant mu ukázal pár hmatů na loutnu a řekl, ?e musí cvičit pilně sám i ten se jal brnkati na dřevo a ná? český muzikant ?upky dupky za hradní paní do komůrky
Voják Bonifác: No a jak to dopadlo
Voják Janek: ani se neptej, pánovi to k ránu do?la trpělivost a trubadúr při?el o svojí loutnu a kdyby neutekl tak i o hlavu a ta hradní paní...
Voják Bonifác: Jak ta dopadla a co hradní pán?
Voják Janek: Nějak to pře?ili a snad i byli rádi, kdy? ten pán nemohl, no a na hradě se narodil malý trubadúrek
Voják Bonifác: V?dy? to říkám co Čech to....... muzikant
Píseň Trubadůr
Tadeá? a Leonard
Chlívkový lapka

Jouda: Zdeněk, Francin: Jarda , Marjánka : Béda, Lapka : Kamil
Hospodář Jouda: Já ti dám ty lumpe zlodějský, a? tě chytí kosti ti zpřerá?ím, ruce zlámu, zuby ti vyrazím..., ale co oběsit tě nechám, rozčtvrtit, co povídám rozosmit, rozdvacetit...
Hospodář Francin: vchází prozpěvuje A já sám v?dycky sám...
Hospodář Jouda: Tady jsi ty lapko lapkový, a tumá?....
Hospodář Francin: Co blbne? Joudo , v?dy? to jsem já kovář Francin
Hospodář Jouda: Fuj já myslel, ?e u? mám v rukou toho lumpa co nám kurníky a chlívky vybírá
Hospodář Francin: Taky mám na něj spadeno, ty jeho nenechavé pazoury na kovadlině na placku rozklepu.
Hospodář Jouda: ?ádnej trest nebude pro něj dobrej, čuníka si vykrmí?,slintá? při pomy?ení na hostinu a prt.
Hospodář Francin: Pravdu dí?, já se na slepičí polévku tě?ím a slepice je fuč, jen ta moje co sní líhám zůstává Na scénu couvá baba
Hospodář Jouda: To je von
Hospodář Francin: Hr na něj....Jéje Marjánko co tu dělá?
Hospodyně Marjánka: Co jsem to zaslechla o slepicích?
Hospodář Jouda: Ale Francin říkal, ?e vám v?echny kromě jedný zmizely
Hospodyně Marjánka: Nu co? to je pravda a na co jste při?li vy dva koumáci, jak tomu zabránit
Hospodář Jouda: Musíme ho chytit
Hospodyně Marjánka: U? vím proč se říká mezi lidmi ..Ty jsi ale jouda
Hospodář Francin: A proč?
Hospodyně Marjánka: Ty raději nic neříkej, je?tě se bude říkat ..Ty jsi ale Francin
Vojáci táhnou vzpouzejícího chasníka
Voják Janek: Hospodáři tady vám někoho vedeme, chytili jsme ho jak táhne vedle ze dvora v pytli králíky
Voják Bonifác: Jo trochu se vzpouzel tak jsem mu jednu třepnul
Hospodář Jouda: Já ti lumpe kosti ti zpřerá?ím, ruce zlámu, zuby ti vyrazím..., ale co oběsit tě nechám, rozčtvrtit, co povídám rozosmit, rozdvacetit...
Hospodář Francin: Kovadlinu sem pazoury ti na placku rozklepu.
Hospodyně Marjánka: Já mu to utrhnu...(sahá po ?átku na tlamě, strhne mu jej, zaječí) zloděj se vytrhne vojákům a prchá ... Ten mi byl nějakej povědomej, vypadal jako ná? Jósef...za ním Vojáci zůstávají
Voják Janek: Tos ho nemohl pořádně dr?et, mohli jsme za toho lumpa dostat nějakou odměnu
Voják Bonifác: Nojo u? jsem zesláblej po téj cestě, u? abychom byli v rodném kraji
Voják Janek: Bůh ví jak by to dopadlo ten zlodějíček byl nápadně tomu francinovi podobnej
Voják Bonifác: Má? pravdu člověče, páni u koryta stejně kradou víc a nic se jim nestane , a tohle byl jenom malej chlívkovej lapka.
Píseň Ka?e
Zlomená hůl
Voják Janek: Bonifáci, u? vidím v dálce vr?ky na?ich kopců
Voják Bonifác: Dneska u? Janku dál nejdeme , stmívá se daleko bychom nedo?li
Voják Janek: Vyspíme se tady pod smrčím
Voják Bonifác: Tam se já asi se svým tělem neskrčím
Voják Janek: V?ak jsme při tom válčení spali na hor?ích místech
Voják Bonifác: Má? pravdu, já člověče v?dycky ne? jsem usnul jsem přemý?lel proč vlastně lidé ty války vedou.
Voják Janek: Proč asi , páni mají roupy a chtějí v?dycky mít víc ně? ten druhej, myslím majetku a bohatství
Voják Bonifác: Jen?e ty jejich choutky odnesou v?dycky jen chudáci
Voják Janek: Tak to bylo a bude , v?dycky kdy? mají dost nakradeno, chce se jim vládnout a ovládat ostatní lidi
Voják Bonifác: Já u? se tak tě?ím domu na ty svoje robátka a na tu svojí Bětku
Voják Janek: Ani mi nemluv ta moje se jmenuje Hančí a mám samé kluky pět kousků, raděj u? spi, vzpomínky mi vhání slzy do očí
Voják Bonifác: A? přijdu domu sednu si ke stolu a řeknu svojí Bětce, tak jsem se ti vrátil lásko z války, tak nalej Bětko plnej d?bán
Píseň Do plnejch d?bánů

Shledání s rodinou (vybíhají děti, po nich Josífek- Zdeněk)
Josífek: Tatínku, tatínku já jsem tvůj nejstar?í.
Voják Janek: Josífku ta jsi vyrostl, tu má? přivezl jsem ti koníka
Josífek: děkuju tatínku....ihahaá (odjí?dí na koníkovi)
zdobení stromku a závěr s koledami.
Vánoční koledy
A největ?í odměna od diváků, potlesk vestoje...Děkujeme, snad jsme si to zaslou?ili. Bohou?

Předvánoční a vánoční svátky ?
Jedenáctého listopadu svátek slaví svatý Martin. Traduje se, ?e jedné noci potkal jako císařský voják méně oblečeného ?ebráka, kterému věnoval půlku svého plá?tě. Svatý Martin se posléze usadil ve Francii, kde ?il jako poustevník. Je patronem vojáků, koní, jezdců, vinařů a také husí. Jeho svátek byl důle?itý v ?ivotě čeledínů, děveček a obecních zaměstnanců, kteří dostávali v této době za svoji práci výsluhu. A tak v jedné podbrdské vsi se chystá hospodář vyplácet výsluhu pastýři Kubovi a pacholkovi Matějovi?.

U stolu sedí hospodář, na stole d?bán,o?atka, pečeně, ze zákulisí vychází pacholek Matěj a pastýř Kuba zpívají
Pastýř Kuba, Pacholek Matěj: U? ho vedou Martina, kapsa se mu ztenčila, hrajte mu, trubte mu muzikanti mar?....(hospodář schovává pod stůl pečenou husu a d?bán)
Hospodář:Dej?to pámbů mládenci
Pastýř Kuba: Dej?to pámbů hospodáři, slu?ba nám skončila, při?li jsme pro výsluhu za svoji práci
Pacholek Matěj: Ba pro výsluhu, ovečky jsem vám hlídal jako by byly moje vlastní
Hospodář: Vyplatím vás mládenci, vyplatím, jak se patří, ty jeden pacholku. (Matěj se mračí)To byl vtip Matěji, chtěl jsem říci, ty ná? odborný pacholku. Tady má?, Matěji, mám ti dát třicet zlatejch, ov?em za zničení pracovních nástrojů ti pět zlatejch strhnu.
Pacholek Matěj: Pět zlatech strhnout z výsluhy? V?dy? ten zlomenéj cep byl na?típnutej, a kosa co se ulomila, ta byla stará a u? prasklá
Hospodář: Dobře, dobře, tak jen tři zlatý, proto?e říkala selka, kolik jsi toho za rok snědl, ?e to byly haldy jídla, co ti přidávala k obědu i k večeři.
Pacholek Matěj: vo jeden knedlíček, vo takovejhle kousíček masa, to abych si hledal slu?bu kde jim to nebude vadit
Hospodář: no tak jo, tak dobře, tumá? v?echno, slou?it ale bude? u nás.
Pacholek Matěj: Jak myslíte hospodáři, (za zády ke Kubovi) dr?gre?le hamounská.
Pastýř Kuba: To já bych měl dostat přidáno, v?dy? se mi narodila ve va?em stádečku dvě jehňata, tak co, spokojenost, dvě ovečky navíc.
Hospodář: No jo Kubo, ale ty byly moje, kdy? se narodily mým ovečkám.
Pastýř Kuba: Tak nic, tak alespoň to co mi za slu?bu nále?í, (na Matěje), Měl si pravdu, dr?gre?le.
Hospodář: Tady má? pětadvacet jako na zadek, a u selky vyfasuj ko?í?ek, nosil jsem ho jen patnáct let, je jen trochu obno?ený
Pastýř Kuba: A husička by nebyla?
Hospodář: Husy uletěly.
(na koníku přijí?dí hospodářův syn Martin,s dřevěným mečem, trochu natvrdlý)
Martin: Savle mece, savle mece, na tulka, na tulka
Pacholek Matěj: Á hospodářův synek zdárný
Pastýř Kuba: (?imrá jej pod bradou) tak co ty ?ululíku, ty Martínku maminčinej
Martin: Na Maltina kouzí se z komína
Pastýř Kuba: Chytrej kluk
Hospodář: Bystrej jako ostří?
Hospodář: Martine tady se mi nemotej a nekoukej jak svatý Martin. Ují?děj na zahradu a vyhni se peřinám, co větrá venku selka. Minule si jel jako spla?ený kůň a? jsi jí roztrhal peřinu a peří lítalo v?ude. Bylo to jako kdy? bílý kůň zalehne dvůr.
Martin: P?ijel kůň zaleh dvůl. (upaluje ze scény)
Pacholek Matěj: Chytrej Matrínek
Pastýř Kuba: Nejchytřej?í ze vsi, celej tatínek.
Hospodář: Tak mládenci vyplaceno máte, za týden zase do roboty a a? se svatomartinským vínem moc neopijete.
Oba: Hospodáři, v?dy? to mi ani neumíme.

Pětadvacátý listopad slaví svůj svátek Sv.Kateřina. Byla to dívka vzdělaná a ctnostná a pro svoji křes?anskou víru se dostala do sporu s římským císařem Maxentiem. Ten ji potrestal mučením na speciálně připraveném kole, kde i zemřela. Snad i proto je patronkou mlynářů, kolářů, přadláků a dal?ích. Na její svátek se konala poslední zábava před adventem a platívalo na ní takzvané ?enské právo, znamenalo to, ?e tahle zábava bývala v re?ii ?en a dívek. Jak sly?ím v jedné podbrdské vesničce zrovna vychází po poslední zábavě z hospody muzikanti Va?ek a Michal?.
Muzikant Michal: Dva muzikanti s nástroji To byla zábava Va?ku, ty báby na sále trdlovaly jako hejno ?a?ků.
Muzikant Va?ek: No jo ale teď u? máme utrum, v?ak ví? jak se říká: Svatá Kateřina, pověsila housle do komína. Holt je po zábavách.
Muzikant Michal: Je?tě ?e na tý poslední kateřinský platí to ?enský právo a v?echno si ty baby organizují sami.
Muzikant Va?ek: V?dy? ví?, ?e jak se toho chytí ?enský tak je v?dycky veselo
Muzikant Michal: V?iml sis té Kačenky mlynářovi, jak se převlékla za mlynářskýho mládence, já ti ji vůbec nepoznal.
Muzikant Va?ek: Dy? já si jí taky splet s jejich prá?kem Tomá?em a? jsem jí dal herdu (pra?tí Michala) do zad. (padá na kolena)
Muzikant Michal: (Zvedá se a napřahuje) Skáče ti ?ába místo mozku. Já ti dám takovou..
Muzikant Va?ek: Promiň, promiň, to já jsem se do toho trochu v?il, v?ak Kateřina taky slítla jako ty. No a jak jsem ji právě zvedal, tak se mi nezdála jako chlap.
Muzikant Michal: V?ak to taky neni chlap, ale moc pěkná holka Přijí?dí mlynář s trakařem
Mlynář: Dej?to pámbů mládenci, koho pak tu probíráte, někoho ze zábavy? Jestlipak tam byla také na?e Kateřina.
Muzikant Va?ek: Ale to by vás mlynáři nezajímalo, ale Kačka se tam asi v kole točila
Muzikant Michal: Jo v kole, teď jsem si to uvědomil, mlynáři, co to vidím kolečko a točí se
Mlynář:No a co by asi tak ty chytrolíne mělo kolečko dělat
Muzikant Va?ek: To neví? ?e na Kateřinský svátek se nesmí točit ?ádný kolečka?
Mlynář: Jaký kolečka? No přece se s tím nebudu dřít
Muzikant Michal: ?ádný, mo?ná jenom ty co má? v palici, ale tobě se asi stejně netočí.
Muzikant Va?ek: Trumpeto to je na počest sv. Kateřiny proto?e byla umučena na kole.
Mlynář: No jo, ale co mám dělat ?
Muzikant Michal: To musí? mít tady ty kolečka.(ukazuje na hlavu)
Muzikant Va?ek: A ne tady (ukazuje na zadek)
Oba vezmou trakař a odcházejí.
Mlynář: Nojó a kolo se netočí.

Po první adventní neděli má svátek čtvrtého prosince Sv.Barbora. Její otec, aby ji uchránil před křes?anskou vírou, ji zavřel do vě?e. Uchránit se mu ji nepodařilo a kdy? se mu přiznala, ?e je křes?ankou, otec ji předal soudci, aby ji donutil mučením vzdát se křes?anské víry. Sv.Barbora odolala a svoji víru neopustila, proto ji kat setnul hlavu. Vzápětí v?ak kata se?ehl blesk. Sv. Barbora je patronkou havířů a dělostřelců a k její svátku se vztahují hezké pranostiky i zvyky. A v jedné malé vesničce na úpatí Třem?ína sedí děda Franc a cosi vyřezává?
Hospodář Franti?ek: (Stůl u něj sedí děda Franc, a vyřezává cosi)Pane otče, vy jste takový zku?ený a sečtělý, dneska máme sv, Barborky a ta na?e holka Barbora světí také svátek, nemáte nějakou moudrou pranostiku ve své mysli.
Děda Franc: Ba to ví?, ?e se něco najde třeba takováhle: Na svatou Baru?i, střez nosu i u?í.
Hospodář Franti?ek: To jako, ?e bych mohl jednu dvě slíznout od té svojí hospodině.
Děda Franc: No je to synku sice o něčem jiném, je to o mrazu, ale kdy? bude? na tu tvoji ústnatý, mů?e? přes tu svoji hu...pusu nevymáchanou také jednu slíznout, hehehe
Hospodář Franti?ek:Depak to já si nedovolím, ústnatý to ne, jen si občas na pustím hubu na ?pacír. Přibíhá dcera Barbora se snítkou tře?ně
Dcera Barbora: Dědečku, pantatínku, uřízla jsem barborku, tře?ňovou větvičku, aby vykvetla do rána Hospodář Franti?ek: To abych na věno střádal, proto?e kdy? vykvete, bude? se holka asi pří?tí rok vdávat.
Děda Franc: Mám v hlavě dal?í pranostiku: Kdy? na sv.Barboru jsou meze zakryty sněhem, bude hodně trávy. Hodně trávy, měkké le?ení, tráva je na mezích důle?itá děvenko, ale musí vyschnout.
Hospodář Franti?ek: Pane otče, co to povídáte tomu děvčeti nezku?enému, v?dy? ona je?tě věří na Je?í?ka.
Dcera Barbora: Dědečku to je dobře, ?e bude hodně trávy, bude tím hodně píce pro zvířátka.
Hospodář Franti?ek: Dyk to říkám pane otče.
Děda Franc: Promiň synku, za nás to kdysi tak bývalo, ale vím o jiné pranostice: Sv.Barbora horníky chrání, blesky a ohně od stavení odhání
Dcera Barbora: Dědečku svatá Barbora byla asi prospě?ná a statečná, to mám ale slavnou jmenovkyni
Děda Franc: Jo děvenko, byla to dívka čistá, a víru měla silnou, a? jí za to hlavu setnuli, ale z nebe slétl blesk a jejího kata se?ehl.
Hospodář Franti?ek: Proto je také asi ochránkyní před bouřemi a blesky i kostely po ní pojmenovali ba i chrám v Hoře Kutné.
Dcera Barbora: Tak já bě?ím barborce vodu vyměnit, třeba opravdu vykvete na počest svaté Barbory.

?estého prosince má svátek Sv.Mikulá?. Narodil se ve městě Pateře v rodině zbo?ného křes?ana. Po smrti svých rodičů rozdal v?echen majetek a vydal se na pou? do Palestiny. Po cestě v?ak ve městě Myra se dle pověstí osudovou náhodou stal biskupem a svůj úřad poté vykonával a? do svého úmrtí. Sv.Mikulá? je patronem námořníků, rybářů a ochráncem převozníků a dětí. Podle lidové víry sestupuje ka?dý rok pátého prosince doprovázen andělem a čertem na zem a odměňuje hodné děti. A teď právě vstupuje na příbramském sídli?ti do jednoho domu, aby potě?il malého Jiříka?
Mikulá?: To je pořád napomínání, co mám říkat dětem a co ne .
Anděl: Mikulá?i přece nemů?e? dítěti říkat, ?e kdy? nechodí vysypávat do popelnice odpadky, ?e mu zmydlí? zadek jako dráp na robotě. Zaprvé dítě neví co je to dráb a za druhé nemů?e? na něj takhle zhurta
Mikulá?: Jak asi to děcko má? asi přesvědčit, kdy? to nejde po dobrém?
Anděl: Dobré slovo v?dycky pomů?e a hlavně vlastní příklad.
Mikulá?: Já s odpadem doma nechodím, a chodit nebudu, jednou jsem ztratil u popelnice plá?? a u? jsem ho nena?el
Anděl: Sly?el jsem, ?e tvoje Mikulá?ka je také roztr?itá, prý loni někde ztratila sukni.
Mikulá?: No jo potom jsme z toho byli oba smutní
Anděl: Ale kde se nám ztratil ten ná? umouněný čert
Mikulá?: ten se zapovídal u sousedů, asi se sousedkou, asi u slivovice
Anděl: Já mu zmydlím zadek jako dráb na robotě. Vidí? jak je to naka?livé, no a teďˇ abych čerta zastupoval. Objevuje se otec se synem
Otec: Neboj se čert ti nic neudělá, v?dy? tu ani nikde není
Chlapec Jiřík: Já se bojím Mikulá?e.
Anděl: Blelbleble?, co blbnu, cililinky chlapče milý Mikulá? je svatý mu?
Chlapec Jiřík: Ale prý ře?e děti místo čerta.
Otec: Kde jsi sly?el Jiříku takové bláboly
Chlapec Jiřík: Sousedovi Pepík mi to před chvílí říkal, ?e u? u nich byli
Anděl: (k Mikulá?ovi)Vidí? jakou má? pověst.
Mikulá?: Já to hned napravím ?(k tatínkovi) tatínku zlobil jste? tedy pardon synek, tak copak Jiříčku zlobil jsi tatínka a maminku
Chlapec Jiřík: Moc ne, jen jsem se moc neučil, hrál jsem si místo toho na počítači, nechci chodit vysýpat ko? s odpadky a ?aloval jsem na tatínka mamince
Otec: Je?tě mi odmlouval
Mikulá?: To u? stačí, klekni si
Chlapec Jiřík: a proč?
Anděl: (k Mikulá?ovi) Příkladem a dobrým slovem
Mikulá?: (k Andělovi) Dobře jdu příkladem (kleká si, otec přitlačí syna do kleku) Opakuj po mně, budu se řádně učit (Chlapec Jiřík opakuje), nebudu hrát na počítači, budu chodit s ko?em, nebudu ?alovat na tatínka.
Otec: No vidí? ?e to jde
Mikulá?: Tak se toho dr? a tady má? něco na zub(dává mu zubní kartáček a jablko) a my jdeme dále
Anděl: (si bere stranou chlapce)A copak jsi ?aloval na tatínka ?. ?..

Po druhé adventní neděli 13.prosince slaví svůj svátek Sv.Lucie. Dívka, která se rozhodla pro?ít svůj ?ivot v panenství a odmítla v?echny nabídky svých nápadníků k sňatku. Jeden z odmítnutých nápadníků ji udal, ?e je křes?ankou. Kdy? ji vojáci odváděli k vykonání trestu, jako zázrakem s ní nedokázali pohnout z místa. Aby splnili svůj úkol, raději ji na místě popravili. Sv.Lucie je patronkou ?vadlen, kočích, sklenářů. Při jejím svátku chodí po domech bíle oděné postavy zvané Lucky, které dohlí?ejí na to, aby tento den ?eny doma nepracovaly. A tak do jednoho domku v malé podbrdské vesničce přicházejí tři bílé postavy?.
V?echny chodí po scéně:
Lucie: Jdu, jdu noci upiju,
Lucka: jdu, jdu, dneska o?iju,
Lucina: jdu, jdu v?echno vymetu
Lucie: Co blbne? v?dy? se ti to nerýmuje, tam má být umyju
Lucina: Já vím, ale kdy? my lucky přeci vymetáme a ale nemyjeme
Lucka: Má recht, hlavně koukejte jestli hospodyně dneska nepřede, to bychom ji museli potrestat.
Lucina: A co kočky ty budeme taky trestat?
Lucie: Jaký kočky ?
Lucina: Jaký, jaký, chlupatý přece, normální chlupatý kočky, ty přece také předou
Lucina: Pravda předou, ale ne na kolovratu
Lucie: To by jedině musela být nějaká takzvaná pěkná kočka, jak se říká ?e, co by předla na tom kolovrátku
Lucina: To máte vlastně holky pravdu
Lucie: Hele Lucko není ti ?patně, jsi jako stěna čerstvě nabílená, celá bílá?
Lucina: Fakt bílá jak Lucka bílá
Lucka: Ale holky ta přeci není bílá ta je Zaňáková
Lucina: To bylo jenom jako
Lucie: Bacha holky hospodyně přichází
V?echny: (chodí dokola)Jdu, jdu noci upiju, jdu, jdu právo dneska mám, ?e ani ?petku dne nepřidám
Lucka: Přede? tam vzadu?
Hospodyně Bo?ka: kdepák nepředu
Lucina: Ani vepředu
Hospodyně Bo?ka: nepředu
Lucina: Říkala jsem vám, ?e je to asi kočka
V?echny ometají hospodyni: Hospodyni očistíme, vymeteme v?echno líné, jdu, jdu noci upiju (hospodyně odchází spolu s ní ostatní, Lucka sahá po láhvi na stole, Lucie jí pra?tí přes ruku)
Lucie: Holky říkali jsme, ?e noci upiju, noci upiju, tak alou. (sama se vrací a pije s lahve)

Po třetí adventní neděli 21.prosince takzvané stříbrné, nastává jedenadvacátého prosince zimní slunovrat. Je to nejkrat?í den s nejdel?í nocí v roce, který se odpradávna pojil se slovanskými pohanskými oslavami. V tento den se připomínají i jména slovanských pohanských bohů Dědka, Báby a Koledy. Dědek s Bábou vládnou zimě a Koleda láme délku noci a přiná?í nový ?ivot pro ?ivočichy i rostliny.V tento den bývali koledníci radostně vítáni a ?tědře obdarováváni, proto?e přiná?eli hospodářům příslib nové úrody. Časem ov?em pohanská bo?stva upadla v zapomnění. A nebo, ?e by ne?
Dědek: Co jsem to chtěl říci, jó, ?e mám ňákou motolici, já nejsem ?patný duch, jsem Dědek pohanský bůh
Bába: Dědku, kde jsi Dědku, nechal jsi v kuchyni ?tětku.
Dědek: Na co asi ty pohanská bo?ská Bábo ?tětku?
Bába: U? jsi zase zapomněl, co bys dělat měl, ta pohanský protivo. Pra?tilo tě do hlavy snad ledové kladivo?
Dědek: Ale trochu mi v hlavě jakoby něco bije, od tý náv?těvy co tu byl ten ajshamr z Germánie
Bába: Je přeci slunovrat a ty musí? krajinu nabílit, aby nic nepomrzlo, aby mohlo v?e v klidu ?ít.
Dědek: Á to jsem to ale stará pohanská skleróza, v?dy? u? je jednadvacátého prosince a ná? kolega, pohanský bůh Koleda, jak má ve své moci, láme délku noci.
Koleda: Nějak jsem se zapomněl, tě?kou práci já jsem měl, ale u? jsem tady kolegové, přiná?ím sem slunce nové. Nesu světu del?í den, ?ivot nový v přírodě v?em.
Dědek (sápe se na Koledu) Tak já ho Bábo natřu
Bába: Jeho né, přírodu a krajinu zakrej peřinou bílou, a? růst mů?e plnou sílou
Dědek: Pravdu Bábo dí?, ty Koledo také ví?, jak čas bě?í rychle dosti a jak to bude v budoucnosti
Koleda: za staletí se v?echno změní a my upadneme v zapomnění
Bába: A zbyde po nás leda, jen ta ?ertovná koleda
V?ichni: Koleda, koleda Dědku
Vem na Bábu ?tětku
Ne? uteče oknem ven
Dej vám Pámbů dobrej den

Čas vlastních vánoc začínal v?dycky čtyřiadvacátého prosince ?tědrý den. ?tědrý den je hlavně oslavou narození a příchodu Krista spasitele. V?e, co se tento den dělo a děje, má svůj magický dopad na nastávající rok. Tak toho vyu?ijte, přejte si v dal?ím roce něco hezkého, vyzkou?ejte staré vánoční zvyky třeba se dozvíte co vás čeká. Ale neberte výsledky zas tak vá?ně, v?dycky zále?í na lidech, na jejich umění, na jejich lásce, na jejich vzájemném porozumění. My vám přejeme pevné zdravíčko, hodně té lásky a lidského porozumění, hezké pro?ití vánočních svátků a do pří?tího roku pohodu a trochu ?těstíčka.

O Divadle